Třetí hlas

K tangu jsou nutní dva tanečníci, je to párový tanec. Ale pokud se nad tím zamyslíte, dva jsou pro tanec málo. Dva stačí kupříkladu na procházku, tanec ale vyžaduje něco navíc, něco společného pro oba dva a přitom existujícího mimo ně. Vyžaduje takzvaný třetí hlas. Tím je samozřejmě hudba. Existuje hluboký smysl v pojetí hudby právě jako třetího hlasu v rozhovoru dvou jazykem tanga.

Až příliš často vidíme tangeros, pro které hudba znamená pouze to, že je čas jít na parket, a když hudba skončí, tak mohou odejít.

V dobrém tancování je hudba stejně důležitý účastník dění jako partnerka/partner. Jakákoliv sada pohybů, jakákoliv figura dává smysl pouze jako interpretace konkrétní hudby nebo rytmu. Tím pádem to, co bez hudby by od některého z partnerů znělo nečekaně, s hudbou se stává velice předvidatelným. Mizí napětí zjištění 'kdy' a zbývá pouze 'jak'. Navíc hudba má psychodelické účinky, které při společném prožití se násobí. Toto definuje i charakter učení. Neděláme společné pohyby jen s partnerkou nebo partnerem. Děláme společné pohyby s partnerkou/partnerem a s hudbou. A to vždycky.

Zpět