Svoboda

Aby člověk získal svobodu pohybu v páru, musí se zřeknout svobody osobní. Za touto jednoduchou větou se schovává celá škála psychologických problémů, kterým čelí tanečníci, kteří hledají pravé tango.

Vulgární pochopení komunikace v páru spočívá v tom, že muž si dělá co chce a ženě zbývá jen přizpůsobovat se. Anebo naopak, když se žena chopí mužské role a začne si ona dělat co chce.

Ve skutečném tangu je muž maximálně nesvobodný. Může dělat pouze to, na co je připravená jeho partnerka. On ji musí slyšet a nesmí udělat ani krok bez toho, aniž by se ujistil, že partnerka pochopila jeho záměr a může tento krok učinit spolu s ním. Muž je omezen hudbou, která definuje jeho pohyb. Muž je omezen prostorem na parketě a chováním ostatních párů.

Žena je na tom lépe, může tancovat i se zavřenýma očima, ale ani ona nemá osobní svobodu, protože stále a nepřetržitě poslouchá partnera a sleduje informace získané od něj.

Jestliže oba dva přijdou na parket dobrovolně, s vzájemnou důvěrou a odhodláním vzdát se osobní svobody, pak se stává zázrak. Na parketě vznikne pár, maximálně svobodný ve svém pohybu a schopnosti vyjadřovat hudbu. V tento okamžik začíná pravé tango.

Zpět