Proč je většina rad, které dostanete o svém tanci, špatně

Veronika Toumanova, překlad z angličtiny Iva Fuková, původní text je tady

Někdy se stane, že mi student během hodiny řekne: „Víš, partnerka, se kterou jsem nedávno tancoval, mi řekla...” a následuje určitá forma zpětné vazby, kritiky nebo rady. V případě dam se většinou opakuje jedno z následujících: „Jsi příliš těžká, buď lehčí”, „Nejsi ve váze, dej patu dolů”, „Klaď v objetí větší odpor”. V případě mužů to pak může být: „Nevedeš v hudbě”, „Měl bys víc vést svým centrem”, „Buď víc macho” atd. Moji studenti jsou těmito tvrzeními zmateni a ptají se, co by měli dělat. Většinou toto slýchám od žen, neboť mám více studentek než studentů a také protože ženy nad těmito připomínkami přemýšlí daleko více, snáze se nechají ve svém sebehodnocení ovlivnit kritikou a jsou ochotnější o tom pak hovořit s učitelem. Muži upřednostňují nehovořit o kritice svými partnery, dokud problém není naléhavý.

Tango je párový tanec a je důležité být si vědom toho, jaký pocit z našeho tance mají naši partneři stejně tak, jako jaký pocit z jejich tance máme my. Od počátků tanga se věří, že nejpovolanější autoritou pro posouzení našeho tance jsou naši taneční partneři. Z velké části je to pravda, zejména pokud dojde na „lidský faktor”. Velmi překvapující fakt ovšem může být, že pokud nám radí jiný tanečník, často se mýlí.

Existují tři úhly pohledu, z nichž můžete analyzovat pohyb: podle toho, jaký máte z daného pohybu pocit, podle způsobu, jakým tento pohyb vypadá a nakonec podle způsobu, jakým je proveden. Pokud něco mezi vámi a vaším partnerem nefunguje, projeví se to nejdříve díky tomu, že to pocítíte. Tento pocit jste ovšem schopni zhodnotit jako že je něco „špatně” pouze tehdy, pokud jste již dříve zažili něco, z čeho jste měli pocit lepší nebo v případě, že vám vaše tělo řekne, že cítí příliš mnoho nepohodlí (napětí, tlak, ztráta rovnováhy, chybějící muzikalita a podobně). Stejným způsobem to funguje s vlastním pohybem. Jakmile si začnete být vědomi toho, že se něco zdá nebo vypadá „špatně”, snažte se vytvořit pocit nebo vizuální obraz toho, co je „správně”. Pokud vám partner řekne, že je určitý pohyb nepohodlný, vy sami ho ještě nepociťujete jako „špatný” a tím pádem postrádáte obraz toho, jak by měl vypadat správně. V tomto případě potřebujete informace od svého partnera, vlastních smyslů a případně ještě od odborníka.

Když cvičíte, neustále procházíte tímto cyklickým procesem porozumění tomu, jak se vnější úkony odráží do vnitřních pocitů a jak změnit provádění dané činnosti tak, abyste vytvořili pocit jiný. Většina z nás docela dobře zvládá popis a zhodnocení našich vnitřních pocitů spolu s tím, jak tanec rozvíjí naši citlivost k pohybu a koncentruje naši pozornost. Avšak proto, abyste byli schopni sdělit, jak by něco mělo být vnímáno a jak by to mělo vypadat, a také jaká vnější akce vede k určitému pocitu, potřebujete víc než jen cit. Potřebujete znalost biomechaniky pohybu v tangu.

Představte si, že vám šéfkuchař v restauraci uvaří jídlo a zeptá se, jak vám chutná. Můžete říct něco jako: „Zdá se mi, že to postrádá chuť”. Když se pak šéfkuchař zeptá: „Řekněte mi, jak bych to mohl vylepšit?” a vy nebudete mít žádnou zkušenost s vařením, odpovíte buďto: „Ty jsi tu přece šéfkuchař!” nebo si začnete vymýšlet. Také v tanci najdete tyto dva aspekty: dovednost v nějaké činnosti a důsledek, který vytváří. Frekventování mnoha dobrých restaurací z vás eventuálně může udělat kritika, ale nikoli odborníka na vaření. Stejně tak tanec s mnoha různými partnery z vás experta na techniku tanga neudělá a už vůbec vám neposkytne dovednosti v opačné roli. Smutná pravda.

Proto je nezbytné porozumět rozdílu mezi zpětnou vazbou a radou. Zpětná vazba popisuje vaše vnitřní pocity, vliv partnerova tance na vás. Rada říká vašemu partnerovi, co má dělat. Musíte si uvědomit, že vždy tančíte s někým v opačné roli a tudíž s někým se zcela odlišnými dovednostmi. Vaše zpětná vazba může být velmi přesná, ale pokud nejste odborník na tango a na roli vašeho partnera, vaše rada bude pravděpodobně mimo mísu.

Schopný učitel má dostatečnou znalost obou rolí, ačkoli je více specializován na jednu z nich. Pokud budete mít hodinu s učitelem opačné role, důraz bude často na pocitu. Pokud budete mít hodinu s učitelem své vlastní role, častěji je důraz na tom, jak to udělat. Oba způsoby učení jsou velmi užitečné. Vždy je ovšem jednodušší následovat radu, co dělat, než porozumět tomu, jak se pohybovat, abychom v někom druhém vyvolali určitý pocit. To je také důvod, proč někdy hodiny s učitelem opačné role vyvolají zmatek, pokud vám učitel nepomůže s tím, jak na to.

Existují čtyři úrovně, na kterých můžete diskutovat problémy v tanci se svým partnerem. První a základní úroveň je PROBLÉM: vnitřní pocit, který způsobuje naše nepohodlí. K určení problému je obvykle dostatečné pozorně naslouchat našim pocitům a vyjádřit je použitím spojení začínajících: „Cítím, že...“. Pokud ale zůstanete příliš obecní a budete se vyjadřovat obdobnými tvrzeními jako těmi, co jsem citovala na začátku, brzy zraníte city svého partnera nebo vyvoláte silný zmatek. Pokud chcete, aby partner vaší zpětné vazbě porozuměl, přijal ji a reagoval na ni, buďte PŘESNÍ. Řekněte svému partnerovi jasně kdy, kde a jak u vás vznikají pocity, které považujete za problematické.

Na druhé úrovni je DﾙVOD: Co z toho, co partner dělá, vede k problému? Pokud se partnerka necítí v rovnováze, důvodem pro leadera může být cokoli od jejího postavení, až po úroveň jejího stresu. Také to může být tím, že ji nevědomky vyhazuje z osy. Často je problém u jednoho partnera způsoben problémem u toho druhého. Předtím než vytáhnete problém před svým partnerem, buďte připraveni dozvědět se také o řadě svých problémů.

Za třetí máme úroveň ŘEŠENÍ neboli toho, co by měl partner dělat. Řešení obvykle vyplývá z důvodu. Někdy problém pochází z jiné záležitosti někde jinde, a pak také řešení bude nalezeno jinde. Náš pohyb je složitý proces, ve kterém hraje roli řada faktorů a všechny součásti ovlivňují celek. Zahrnutí řešení do vašeho pohybu vždy vyžaduje čas.

A konečně poslední úrovní je požadovaný EFEKT nebo vnitřní pocit vytvořený nyní kvalitnějším pohybem. Pokud jste si vědomi problému, je možné, že už máte také vágní představu o požadovaném účinku. Ze čtyř jmenovaných úrovní - problém, důvod, řešení a efekt - lze první a poslední určit na základě pocitů. Můžete o nich hovořit bez rozsáhlých znalostí techniky, jen podle svých zkušeností z tance. Nicméně, určit důvody a navrhnout řešení už vyžaduje důkladnou znalost techniky. Pokud nejste experti a chcete zlepšit svůj tanec cvičením s partnerem, zkuste spolu hovořit na úrovni problému a požadovaného efektu, pokud to je možné. Nedovolte, abyste uspěchali závěry a začali navrhovat rady. Raději spolu hodně experimentujte. Tímto způsobem si necháváte otevřené dveře k hledání řešení. Také si zajistěte názor experta.

Co dělat, pokud ostatní tanečníci hodnotí váš tanec? Nesnažte se okamžitě udělat, co vám navrhují. Nejdřív se zeptejte sami sebe: Dostávám zpětnou vazbu nebo radu? Pokud je to zpětná vazba, snažte se o problému získat přesné informace. V případě, že nic přesnějšího už nepřichází, poděkujte a pokračujte svou cestou. Pokud dostáváte radu, zeptejte se sami sebe: Má tato osoba dostatečnou znalost mé role a základní techniky tanga, aby mi mohla dát správnou radu? Pokud si odpovíte, že ne, požádejte o zpětnou vazbu, popis pocitů bez skoku k závěrům. Pokud budete slepě následovat špatnou radu, může se vám stát, že skončíte se špatným pohybovým návykem, který bude obtížné odstraňovat později. Vytváření nových pohybových návyků je jako výměna elektroinstalace ve vašem domě. Přináší s sebou změny vašeho nervového systému. Nedělejte to bez důkladného zvážení.

Zpět