Proč to ženy nemají v tangu lehké a co si s tím počít

Veronika Toumanova, překlad z angličtiny Eva Czerna, původní text je tady

Často se říká, že v tangu to nemají lehké obzvláště ženy. Když říkám ženy, myslím tím tanečnice, které dávají přednost roli followera. Tento článek je pro ně a o nich, tedy o nás, protože já jsem také jednou z nich. Nechci tím říct, že ženy, které si v tangu vybraly roli leadera nebo muži v jakékoli roli by to v tangu měly/i lehké, ale to je téma pro jiný článek. Říct, že je tango vůči někomu drsné, je samozřejmě nesmysl. Tango není žádná věc, není nezávisle žijící entitou: je to prostě jméno, které jsme daly/i určité aktivitě, jíž se oddávají lidé, co rády/i tancují na určitý druh hudby. Jelikož ve většině tango komunit ženy početně převyšují muže, mluvíme o genderové nerovnováze, což s sebou nese celou řadu problémů.

Ženy, studentky či kamarádky se mne často ptají: „Jak docílit toho, abych si zatancovala víc? Jak přitáhnout pozornost tanečníků, co si mne nevšímají? Jak to udělat, abych tolik neseděla a nečekala?“ Jiné dámy říkají „ať cvičím techniku, jak chci, nakonec si stejně vyberou mladší nebo atraktivnější ženu“. Obecně platné pravidlo „čekat na leadera až bude mít chuť vyzvat mě k tanci“ u žen vzbuzuje vztek, nutí je to zaujmout pasivní až viktimizující pozici. Některé ženy z nespokojenosti vyzývají leadery aktivně samy. Občas tahle strategie zabírá, občas ne. Některé ženy se dostanou do kolotoče nevyléčitelné zahořklosti, již každá další zkušenost jenom posiluje. Dalo by se to shrnout jako „nikdy pro ně nebudu dost dobrá“.

Nevyrovnaný počet vede k řevnivosti mezi ženami, protože se všechny snaží získat pozornost momentálně tanečníků, kteří jsou v ten moment k dispozici, hlavně těch dobrých. Roztáčí to kolotoč se stále vyššími otáčkami, který je pak těžké zabrzdit: snaha být čím dál tím lepší ve všem, co dělají. Soutěž probíhá na všech úrovních, ať už jsou to schopnosti, věk, vzhled, společenskost i popularita. Tlak, který tím vzniká, může v uzavřených společenstvích jako např. na milongách být nesnesitelný. Hlavně pokud si moc nevěříte, vypadáte nebo se oblékáte jinak než ostatní, nepovažujete se za atraktivní, jste spíš uzavřené atd.

Tuhle soutěživost mezi ženami followerkami ještě umocňuje zvláštní jev projevující se v naší společnosti, totiž jak se chová vůči ženskému elementu. Ženy jsou posuzovány přísněji a musí vyhovět více kritériím, než se o nich vůbec řekne, že jsou dobré. V tangu je to patrné v tom, jak definujeme dobrého tanečníka a jak dobrou tanečnici. Muž bude považován za dobrého, možná skvělého tanečníka, pokud dobře vede, má příjemné objetí, umí zajímavé pohyby, dobře interpretuje hudbu, zkrátka pokud je dobrým leaderem. Jde nám o to, co muž leader dělá, nikoliv jak vypadá sám o sobě či při tanci. Může nešikovně objímat, chodit nahrbený, mít nevysportované tělo, nenašlapovat pečlivě, a přesto bude pro všechny dobrým tanečníkem. Ale ženu se špatným držením těla, nic moc objetím, nepřesnými nášlapy a nohami, které nevytváří krásné křivky, za dobrou tanečnici prostě považovat nebudeme. Od žen se chce, aby něco dobře dělaly a zároveň při tom dobře vypadaly, a nejlépe vždy a všude. Proto je mnohem víc hodin techniky pro followery než pro leadery. Pozitivem je, že to ženy nutí být skutečně lepšími tanečnicemi. Ženy nicméně musí tvrdě pracovat na tom, aby jimi byly.

Ptát se v genderově nevyvážené společnosti, jak si zařídit dostatek tanců, je svým způsobem jako říct „tam, kde žiju, není dost potravy. Jak se mám najíst dosyta?“ Z tohoto úhlu pohledu je jediným lékem rovnováha genderů. Na mnoha tango akcích se organizující snaží zajistit rovnováhu striktními podmínkami pro registraci. To sice vytvoří dobré podmínky pro událost samotnou, avšak automaticky to ztíží registraci pro ženy bez tanečního partnera. Pokud jste v místě s velkou nerovnováhou, uvědomte si, že jsou i místa a události, kde tomu tak není. Poptejte se kolem, hledejte tyto komunity, choďte na události, kde to bývá vyrovnanější, a spřátelte se s leadery, které poznáte. Vytvořte si skupinku leaderů, které máte ráda a kteří mají rádi tanec s vámi, a snažte se pravidelně potkávat někde, kde si zatančíte, kolik vaše srdce ráčí. Jednoduše řečeno potřebujete pravidelně zažívat příjemné taneční chvíle. Vyrazte na tango výlet jednou za tři měsíce, nebo pokud tančíte často, tak jednou za měsíc.

Pokud otázka zní „jak být v pohodě v době nedostatku“, díváme se na tuto problematiku z jiného úhlu pohledu. Znamená to nenechat psychické rozpoložení záviset na počtu tanečníků, s nimiž si zatančíte. To je samo o sobě celkem výzva a zároveň lekce, co se musíme v životě naučit, tj. nebýt emočně závislá/ý na tom, co se nám zrovna přihodilo či nepřihodilo.

Moje rada je nepřestávejte pracovat na svých tanečních dovednostech. To sice může ve světle toho, o čem jsem tu už pojednala, znít jako „smůla, narodila ses jako ženská, tak makej o to víc“, ale podle mne je představa, že budu populární tanečnicí, aniž bych uměla tančit, stejně zcestná, jako že se stanu šéfkuchařkou díky tomu, že ráda jím. Ze všech rad, které můžu dát, je tahle nejpřípadnější, nejpřínosnější a bude také dlouhodobě platná. Tango je především tanec, tedy to nejdůležitější je, jak tancujete. Nemluvím jen o tom, jaký zážitek připravíte tomu, s kým tancujete, mluvím zde především o tom, jaký požitek z tance připravíte sama sobě. Tváří tvář báječnému tanci, kde nechybí napojení a dobré taneční schopnosti, jsou ostatní (výše zmíněné) ohledy vedlejší. Je to jednoduché a pravdivé zároveň. V tangu přináší nejintenzivnější pocity štěstí dobrý tanec.

To nic nemění na faktu, že „dobrý tanec“ je subjektivní a proměnlivou záležitostí. Pokud se chcete zlepšovat za účelem hlubšího a silnějšího tanečního prožitku, budete se pozvolna a jistě zlepšovat a s tím se bude měnit i vaše představa dobrého tance. Nezáleží na tom, na jaké úrovni právě jste, pokaždé se dá něco zlepšit, alespoň o ždibíček. Zlepšování tanečních dovedností nemá být zdlouhavou prací za účelem přivolat si vytoužené tanečníky, nýbrž dárkem, jež si nadělíte sama sobě, tj. stát se lepší tanečnicí, proto abyste lepší tanečnicí byla. Když se zaměříte na kvalitu, už se nebudete tolik zaobírat kvantitou.

Díky kombinaci obou, tedy práci na tanečních dovednostech a účasti na tanečních akcích, kde si zatančíte do sytosti, by vás měl tango život naplňovat. A je tu ještě něco, co by mělo pomoci. Jednoduše řečeno, snažte se o to, aby vám vše, co budete ve spojení s tangem a v tangu dělat, přinášelo radost. Je důležité se naladit, ještě než vyrazíte na milongu, např. buďte otevřené příjemným překvapením, ale pokud to nejde úplně hladce, neberte to moc vážně. Z toho důvodu je potřeba aktivně vyhledávat to, co vás do dobré nálady dostane. Řiďte tím každé své rozhodnutí, ať už je to, kam chodíte, co si oblékáte, jak si přejete tancovat, kdy byste si ráda odpočinula, kam si ráda sedáte a tak dále. Radostí teď nemyslím požitek, ačkoliv ten bývá součástí. To, co vám dělá radost, závisí na vašem temperamentu. Když mne lidé vidí sedět samotnou, jak zpovzdálí dlouze pozoruji parket, často si myslí, že jsem samotářský nepřístupný studený čumák. Pravdou však je, že pro mne to jsou poklidné okamžiky plné štěstí a radosti, jsem totiž introvertka. Vám může radost přinášet bujará společnost. Musíte se prostě znát a vědět, co chcete a co ne. Když si budete skládat svou zkušenost s tangem z takových drobnějších radostných okamžiků, bude z vás šťastnější člověk a vyhledávaná taneční partnerka. A zároveň vás to uchrání od postupně se zvětšující nespokojenosti.

Mnohé tanečnice vnímají tango jako odraz společnosti, v níž žijeme, totiž že upřednostňuje mládí a krásu. To platí u mužů, kteří rádi tancují s krásnými mladými ženami. Ale u žen to platí neméně, my jsme také rády v náruči mladých a pohledných mužů. Nicméně je důležité si uvědomit, že ve většině tango komunit je průměrný věk poněkud vyšší. Mladší lidé jsou menšinou. Tvrdit, že tango je jen pro mladé, by popíralo tuto skutečnost. Mladší se sice snaží stát lepšími tanečníky a tanečnicemi s velkým zápalem, ale to nemění nic na věci, že tango je jeden z mála tanců v západní kultuře, kde profesionálové přes sedmdesát let učí a vystupují na mezinárodních akcích, a dostává se jim ovací ve stoje. Pokud už vám bylo čtyřicet a teprve teď začínáte s tangem, uvědomte si, že takových jako vy je hodně. Prostě se k nim přidejte.

Co se fyzické krásy týče, tango je v tomhle kupodivu demokratický tanec. To je opětovně důsledkem prostého faktu, že v posledku jde zkrátka o tanec. Standarty krásy se mění, obdobně jako móda. Když jsem před šestnácti lety začínala, nosila jsem široké kalhoty ke kotníkům a krátký sestřih. Dnes mám vlasy dlouhé, zato mé sukně jsou krátké a úzké. V dobách, kdy přišlo nuevo do Evropy, byly populární androgynně vyhlížející tanečnice, dnes jsou v módě sexy femininní typy s výraznými křivkami a vosím pasem. I díky vyššímu věku v tangu ideál krásy v naší subkultuře upřednostňuje plně vyspělou ženu před dívčím typem. Když milujete tenhle tanec, je vlastně jedno, jak vypadáte a jak se oblékáte, láska k tangu je nejdůležitější. Móda, ideál krásy i tango se mění, ale láska k tanci, ta ne. Láska a radost jsou prostě součástí tanga za všech okolností.

Zpět