Proč se při trénování hádáme, hlavně s těmi/y, které milujeme

Veronika Toumanova, překlad z angličtiny Eva Czerná, původní text je tady

Aby se člověk v tangu zlepšil, musí cvičit, ale nácvik bez tanečního partnera či partnerky zlepší jen pohyb samotný, nikoliv vedení či následování. Tango se tedy cvičí ve dvou. A proč že se cvičí? Abychom se při tanci cítily/i lépe. Co tedy od cvičení chceme, jsou výsledky. Chceme, aby bylo cvičení efektivní a přínosné. Jenže věci a procesy být efektivní a přínosné mohou, ale lidé dost často nejsou. Lidé jsou zkrátka lidé. Mají city a to je živná půda pro celou řádku problémů.

Cvičení je o práci a zlepšování. Všichni máme svůj styl práce, což je ovlivněno tím, jací jsme a co děláme. Pro každou a každého z nás je kreativním a produktivním trochu jiné rozpoložení mysli. Někdo potřebuje doslova šílet, aby si připadal/a produktivní, někdo jiný naopak preferuje absolutní klid a soustředění. Jsou prostě lidé, kteří připomínají ohňostroj, jejich produktivní rozpoložení je jako oslňující výbuch. Jiní jsou jako ledovec, pohybují se pomaličku po své trajektorii. Produktivní rozpoložení nezáleží pouze na temperamentu, charakteru a aktivitě, ale odráží se v něm i to, co se již osvědčilo. Člověku se zkušeností z prostředí soutěžního sportu bude vyhovovat adrenalin a tlak, aby mohl posunout své hranice. Člověku z kreativního prostředí bude naopak nejspíš vyhovovat klidné místečko, kde bude moct nechat svou mysl tvořit. Produktivní stav je takový stav, v němž NEpociťujeme ODPOR. Je to stav, v němž naše vědomí může jen tak volně být prosté očekávání a hodnocení.

U lidí, kteří pracují v určitém odvětví, lze očekávat obdobné kreativní rozpoložení. Ovšem v tangu tančí vědkyně s designéry, architekti s doktorkami, úředníci s kosmetičkami, softwaroví inženýři s balerínami. Když se jejich kreativní rozpoložení v tangu potkají, vůbec to nemusí být kreativní. Trénování vyžaduje spolupráci. Špatná zpráva je, že schopnost spolupráce není automatickou záležitostí. Dobrá zpráva je, že se spolupracovat můžeme naučit. I přes různé pracovní styly je možné dosáhnout uspokojivých výsledků, bude to ale chtít na tom pracovat.

Jak člověk pozná, že se zrovna nachází v tom správném rozpoložení? Je to pocit, kdy všechno šlape a originální a hodnotné nápady přicházejí tak nějak samy od sebe. Člověk pociťuje nadšení, vzrušení, výzvu a radost. Když jsme na hony daleko od takového rozpoložení, cítíme napětí, neklid, nespokojenost, stres, únavu a frustraci. Jak poznat, že je taneční partner/ka v produktivním rozpoložení? Hledejte známky toho, že se cítí obdobně jako popsáno výše. Ani tohle není často jednoduché. Jsme jiní i v tom, jak ukazujeme navenek svůj vnitřní život. Někdo může vypadat zamyšleně a držet se stranou, zatímco cítí inspiraci a velkou radost uvnitř sebe. Někdo jiný může být na první pohled nadšením bez sebe, ale ve skutečnosti tím jen chce za každou cenu zamaskovat pocit neschopnosti. Chce to trochu svou partnerku či svého partnera znát, abyste rozpoznaly/i, kdy se v produktivním rozpoložení nachází. A taky budete muset znát samy/i sebe.

Proč je občas trénink tanga tak obtížný? Zaprvé, spolupracovat tak úzce s jednou osobou je těžké samo o sobě. Ať už jste spolu rozjeli/y firmu, píšete spolu knihu či navrhujete dům, úzká spolupráce má vždy jistá úskalí. Tango k tomu přidává jeden svízel navíc. Ne, není to láska. Můžete se milovat, mít spolu firmu a i tak se na každé pracovní schůzce pohádat do krve. To, co tango přidává jako bonus je, že je to tanec. Když byste spolu psali/y knihu nebo navrhovaly/i dům, máte možnost od toho poodstoupit, zhodnotit výsledky vaší práce a probrat je nezávisle na vás jako lidech. V tanci je výsledkem pohyb, bavíme se tedy o vašem těle. V životě není nic bytostně osobnějšího než vaše tělo, takže každá pochvala i kritika tance jsou automaticky vnímány jako kladné či negativní hodnocení vás samotných.

Je tu ještě jedna obtíž. Čím lepší follower, tím lepší má leader pocit z tance. Čím lepší leader, tím lépe se bude cítit follower. Kvalita tance záleží na vás obou stejnou měrou, na vaší technice, ale i na ochotě tančit spolu, improvizačních schopnostech, energii a nadšení z tance. Vzhledem k tomu, že tango je tanec založený na improvizaci, výsledný dojem je z velké míry závislý na tom, jak se v daném momentu CÍTÍ obě strany. Už jste nejspíš zaznamenaly/i, že se vaše taneční schopnosti pocitově zlepšují, když se cítíte dobře, a naopak se (někdy až dramaticky) zdánlivě zhoršují, pokud je vám pod psa. Proč se cítíte skvěle nebo špatně už je jiná kapitola a může to mít spoustu důvodů. Nicméně faktem je, že to jak se cítíte V DANÝ OKAMŽIK, bude mít na vaše tančení velký vliv.

Co se stává při nácviku tanga, hlavně když jsou do sebe ti dva zamilovaní, je že i ta nejmenší kritika je brána velmi osobně a proto hodně bolí. Na podvědomé úrovni chceme být pro svou partnerku/svého partnera ve všem nejlepší, včetně tanga. Dozvědět se od učitele/-ky, že netančíte moc dobře ocha, není moc příjemné, ale když vám to řekne partner/ka, je to ještě těžší. U učitele/-lky přijímáme jejich autoritu, ale ve vztahu k partnerovi/-ce se chceme cítit jako rovná s rovným (ledaže bychom chodili se učitelem/-kou tanga).

Kritika, ať už je vyslovena jakkoliv opatrně, je vnímána jako agrese, a to i pro toho, kdo se naučil/a negativní feedback dostávat. Máme v sobě nastavený mechanismus, jenž rozeznává potenciálně rizikové situace a spouští reflex přežití, tedy bojuj, nebo uteč. Partner/ka kritizující vaše ocha se v tomto momentě o moc neliší od před vámi stojícího tygra. Možná, že nepředstavují stejné riziko, nicméně reakce mozku a těla bude obdobná. Když je člověk napjatý, je to znát na pohybech, je jako sešněrovaný a má co dělat, aby udržel rovnováhu. V klidu a v dobré náladě jsou pohyby ladnější a snazší. Má to jednoduché vysvětlení. Když je aktivován reflex bojuj, nebo uteč, mozek se snaží rychle zaujmout jedno či druhé chování a zapomenout na všechno ostatní – DOSLOVA všechno. Ta poslední věc, kterou váš mozek chce, abyste dělali tváří v tvář tygrovi, jsou krásná ocha. Proto kritika, již pociťujeme jako kritiku, povede k obraně nebo vyvolá protiútok, nikoliv okamžité zlepšení.

Teď se zřejmě ptáte, jak máme tedy vůbec trénovat, když se nedá vůbec kritizovat, co ten druhý dělá, nebo případně, co my děláme? Jak pracovat na řešení, když vůbec nemůžeme problém zmínit?

Existuje jednoduchá metoda. Není úplně jednoduché ji implementovat, ale to už tak u opravdu jednoduchých věcí v životě bývá. Abyste mohli/y konstruktivně diskutovat o problému a společně najít uspokojivé řešení, nestavte to tak, že je to o vás nebo o partnerovi/-rce, učiňte tématem hovoru TOHLE. To, co spolu tvoříte. Tenhle tanec. Napojení. Tenhle pohyb. Tohle ocho. Tenhle krok. Tenhle konkrétní rovnovážný bod. Zkrátka odprosťte to, co děláte, od svého já.

Jak toho docílit? Vždy definujte problém neutrálními avšak maximálně přesnými termíny. Místo „Pořád ztrácíš rovnováhu, zatlač víc do parketu!“ řekněte spíš „Tady v tom místě potřebuji, abys měla víc síly na stojné noze, abych mohl dodělat pohyb tak a tak“. Prostě to udělejte o TOMHLE, mluvte o NÁS a co je POTŘEBA udělat. Partner/ka si nechá poradit spíše, když se nebude cítit kritizován/a nebo vystaven/a agresi. Lidé jsou obyčejně ochotní něco udělat, když je pěkně požádáte. Čas od času je těžké určit, kdo z vás má na problému větší podíl. V tom případě je nejlepší formulací „Nevím, zda je to mnou nebo tebou, ale cítím, že tady ztrácíme rovnováhu. Něco zkusím. Co cítíš teď?“. V jakékoliv oblasti se budete zlepšovat rychleji pod podmínkou, že se místo na problém soustředíte na jeho řešení. Když si nevsugerujete, že je problém v jednom z vás, nápady budou přicházet rychleji a tělo najde ten správný pohyb. A samozřejmě je potřeba také být TRPĚLIVÁ/Ý. Se sebou a s partnerem/-kou. Být trpělivý/á, celkově milý/á a odpouštět.

Co je ale důležitější, přestaňte terorizovat svou partnerku/svého partnera a také sebe. Pokud se chcete něčeho dobrat, pak tím nejpřínosnějším vkladem je spokojené a spolupracující já a spokojená/ý a spolupracující partnerka/-. Aby to tak bylo, přestaňte jednoduše dělat vše, co vás oba dělá nešťastnými. Je to prosté. Nezapomínejte, že kvalita tance závisí na tom, jak se oba cítíte. Pokud zaujmete pozici „Musíš být dokonalá/ý, abych se do toho mohl/a úplně položit“, tak se možná nikdy nedočkáte. Nikdy si nenechte ujít příležitost na sobě zapracovat a zlepšit se, i přesto, že váš partner či vaše partnerka na tom není tanečně tak dobře, jak byste si přáli. Chvalte ho/ji za vše, co se vám na jeho/jejím tanci líbí. Chvalte doopravdy a upřímně. Berte tlačítko „Líbí se mi“ všude s sebou. Čím více chválíme, tím se taneční partner/ka cítí lépe a výsledky se dostaví snadněji. Vzájemný obdiv a respekt jsou klíčem pro efektivní spolupráci. Jakmile se jednou ztratí, je velmi těžké to vrátit. Výše řečené se týká i vás samotných. Chvalte se za vše, co se vám na vašem tanci líbí. Nezáleží na tom, jak daleko je to, kam se chcete dostat. Krok za krokem se tam dostanete. Uznejte tedy kroky, které jste už udělali/y.

Snažte se vždy trénovat v produktivním rozpoložení. Udělejte pro to cokoliv. Podívejte se na svá oblíbená videa tanga nebo třeba videa kočiček, je to jedno. Zkontrolujte, že váš partner/vaše partnerka je také v produktivním rozpoložení a potom se soustřeďte ne na výsledky, ale na radost z cesty. Věřte mi, dostanete se, kam chcete, a ještě se budete radovat během cesty samotné.

Zpět